Jak zhubnout, ztloustnout, nebo co chcete..

neděle 2. srpen 2009 15:50

On a diet
Public source

Za oknem září srpnové slunce, už pár dní to vypadá jako skutečné léto. Proto volím téma letní - vpravdě nepolitické. Hubnutí. No řekněte, znáte téma, které je méně politické? Já ne! Proč hubnutí je tedy jasné. Ale proč já? Jsem štíhlý kluk, tohle by nemělo být mým tématem. Přesto mě zajímá. V mém okolí je totiž vždy někdo, kdo se právě pokouší zhubnout. A to po celý můj život. V dětství to byly mé dvě sestry, později kamarádky a nyní dokonce kolega v práci. Až dosud, nikdo z nich neuspěl. Jak je to možné..?

Vždy mi připadalo, že všichni ti, které jsem viděl hubnout, páchají stejné, do očí bijící chyby. Pokusil jsem se je tedy v tomto článku zformulovat. Výsledek jsem dal přečíst dvěma svým kamarádkám a pěkně jsem to od nich zchytal. Nemám prý páru o těžkostech a úskalích číhajících na hubnoucího člověka. Budiž. Zkusím tedy výsledek hodit na web – schválně jestli naštvu někoho dalšího.

Možná si řeknete, co mne, jako člověka hubnutím nedotčeného, opravňuje dávat tyto rady? Je to jednoduché. Nic! Je to výsledek mých pozorování světa kolem sebe a také vlastní zkušenosti. Pravda je, že jsem byl celý svůj život člověk, nemající s váhou žádné problémy. Metabolizmus tak rychlý, že kdybych spolkl krávu,tak tu krávu vzápětí zas..☺  Před několika lety jsem však prošel zdravotními problémy, jejichž efektem bylo nabrání 16 kg za dva měsíce. Všechno bylo rázem jinak. Metabolizmus se začal chovat úplně jinak, než jsem byl zvyklý. Začal jsem chápat všechny ty obvyklé nářky tlouštíků. Měl jsem pocit, že sním jablko a přiberu kilo. V deset večer jsem vyrážel do večerky shánět něco dobrého. Říkal jsem si tehdy, že pokud ti notoričtí dietáři mají také takovou chuť něco do sebe cpát, jako jsem v té době měl já, potom se nedivím, že nemají vůli s tím přestat. Subjektivně se mi potřeba jíst zdála mnohem silnější, než třeba potřeba kouřit v době, kdy jsem přestával. A právě zkušenost z této jiné "závislosti" mi nakonec napověděla. Věřím že to, co dnes píšu o hubnutí, platí všeobecně. Hubnutí, konec s kouřením, pitím... nebo učení se čehokoli. Vše co vyžaduje vůli. Ve všech těchto případech umí naše vynalézavá mysl vymyslet triky, na které jí rádi skočíme, abychom se už nemuseli trápit, mohli věc vzdát a měli nějakou šikovnou výmluvu pro svůj neúspěch. Následující řádky popisují můj způsob, jak takovým trikům mysli nepodlehnout. Pojďme si tedy uvést a rozebrat obvyklé příčiny neúspěchu..:


1) Sebeklam
2) Nedisciplinovanost
3) Nesprávné očekávání

• Sebeklam
Už u svých sester jsem si všiml zajímavé věci. "Selektivní paměť". Při líčení toho jak vůbec nejí a přitom nehubnou, vždy zapomínaly na některá jídla, která snědly. Téměř vždy tam byl silně přítomen prvek "umenšování" spořádaného jídla a "zveličování" například délky půstu a podobně. Rozhovor obvykle probíhal nějak takto: Ona: "Už čtrnáct dní skoro nejím. Jen salát večer a jablko k obědu a nezhubla jsem ani kilo." Já: "A co ten štrúdl včera po obědě?" Ona: "Jo,vidíš! No jo, ale to byl jen jeden kousek. Ale jinak fakt nic!" Já: "Počkej ale předevčírem byly ty těstoviny co máš ráda..." Ona (podrážděně): "No jo, ale prostě jako vůbec nejím!"  ... Takhle nějak to bylo u mých sester i u všech těch, které jsem kdy zažil hubnout. Porušují vlastní pravidla, což vzápětí programově zapomínají, popřípadě bagatelizují... S tím už ovšem souvisí bod druhý, totiž:

• Nedisciplinovanost
Aby mohli lidé vytěsnit a zapomenout své prohřešky, musí logicky napřed nějaké udělat. A dělají. Známý scénář stupňujícího se ulevování si. Udělá se výjimka v plánovaném množství stravy.., udělá se výjimka v druhu pokrmu.., udělá se výjimka při nějaké příležitosti... a nakonec, po tolika porušení, už nemá cenu hrát to dál. Další dietu jsme skončili neúspěchem, řka, že nefunguje. Nedostatek discipliny považuji za významnější prvek než sebeklam. Nejpodstatnější je však nepochybně třetí činitel, totiž:

• Nesprávné očekávání
Napsal jsem, že neznám nikoho, kdo by byl v hubnutí úspěšný. To je pravda jen z padesáti procent. Ve skutečnosti znám lidi, kteří zhubli. Jen vždy zas rychle přibrali známým jo-jo efektem. Proč to? Vždyť tímto efektem a jeho fungováním se zabývají všechny články na toto téma v časopisech odborných i bulvárních. Proč tedy jo-jo efektu všichni nakonec podléhají a nedokáží se mu vyhnout? Myslím si, že problém vězí ve stanoveném cíli. U těchto prohrávajících je cílem "zhubnout". Cílem není "změnit stravovací návyky". Takový člověk dietu vnímá jako cestu ke snížení hmotnosti, čehož když dosáhne, tak je spokojen. Dieta skončila - můžeme začít normálně jíst. Nebo se dokonce odměnit za protrpěné dny. Co následuje je zřejmé. Rychle jsme zpět na své původní váze, nebo výše...

Co s tím? Navrhuji začít popořadě, bodem 1 - "Sebeklam". Nelhat si do kapsy. Není koho obelstít, jen sebe. Pokud se tedy přistihnu, že zkresluji své výsledky, nadhodnocuji své půsty a vytěsňuji svá porušení pravidel, je čas se na hubnutí pro tuto chvíli vykašlat. Ujasnit si myšlenky, ujistit se, že jsem skutečně motivovaný zhubnout a že to nedělám jen pro to, že bych asi měl. Pravda osvobozuje. Pokud pak tímto sebezpytováním zjistím, že skutečně JSEM motivovaný a že CHCI, je čas vybrat dietu. Možná někoho překvapím, ale výběr diety považuji za nejméně důležitou část. Výběru diety obvykle lidé věnují velkou pozornost. Snad proto, že doufají, že najdou nějakou zázračnou, která je nebude bolet a přece bude fungovat. Ve skutečnosti dieta musí splňovat jediné kriterium. Neodporovat fyzikálním zákonům. Neodporovat zákonu o zachování hmoty a energie. Pokud někdo říká, že se lze cpát, nehýbat se a přitom ztratit váhu, tak lže. Ztratit hmotnost lze jen tehdy, pokud vydané energie je více než energie přijaté. Chceme-li zhubnout, stačí znát a respektovat tento axiom. Detaily o tom, že se napřed spalují krevní cukry, následované bílkovinami a teprve potom tuky - nelámejte si s tím hlavu. Je to zbytečné. Výdaj větší než příjem - disciplinovaně - a vydržet. To stačí!

Zbavili jsme se sebeklamu, přestali si lhát, přijali fakt, že hubnutí bude bolet, uvědomujeme si porušení pravidel a všechna selhání. Už neztrácíme čas v dietách, které dietami ani nejsou, neztrácíme čas divadlem hraným pro sebe a své blízké. Už víme, že proti opakovaným selháním se dá bojovat jen jedinou zbraní: Disciplinovaností. K tomu není moc co dodat. Z vlastní zkušenosti i z pozorování mohu říct, že není-li motivace, není důvod k disciplíně. Je-li ale člověk dostatečně motivován - získává sílu disciplinovaně čelit všem nepříjemným pocitům, které z každého omezování (tedy i z diety) plynou. Zvládneme-li to - skvěle! Ale vyhráno není! Přichází totiž nejdůležitější a nejnáročnější část celého procesu..:

Bod 3. "Očekávání".  Myslíme-li to s hubnutím vážně, nemůže nikdy být naším cílem zhubnout a vrátit se k původnímu životnímu stylu. Cílem musí být změnit životní styl! Tohle je to nejdůležitější: Přestat žrát a začít se hýbat jen pro zhubnutí - nepřinese výsledek, nebo jen dočasný. Chtít se hýbat po zbytek života a jíst jen tolik, kolik potřebuji, po zbytek života. UDRŽITELNÝ STAV.  Stav, který lze udržet po zbytek života. Životní styl, který lze udržet po zbytek života. To je cíl, který je nutné mít, pokud si chceme svůj úspěch udržet. A to je, jak věřím, nejachilovatější ze všech Achilových pat hubnoucích lidí. I ti disciplinovaní, co dokáží dosáhnout svého cíle, nakonec selhávají, protože se celou dobu odříkání těší, až se nakonec pěkně nacpou. Pokud tedy chceme hubnout, položme si otázku. "Chci zhubnout(třeba do plavek) a pak žít dál jako teď?" I takový cíl je legitimní. Můžeme ho dosáhnout. Ale počítejme s tím, že na podzim, kdy plavky přestanou být aktuální, nabereme svoje kila zpět. Zkuste si ale položit tuto otázku: "Chci změnit svůj životní styl, stravovací i pohybové návyky a to na zbytek života a jen jeden z mnoha efektů této změny bude moje štíhlé tělo..?  Pokud na ni odpovíme "ANO", naše šance rázem vzrostou o devadesát procent. Dodržíme-li rovněž oba zbývající body, tedy Disciplinovanost a Neobelhávání se. Zkuste a uvidíte.
Oto Jurnečka

Oto JurnečkaViktore díky - neurazil jsem se. :)21:163.8.2009 21:16:45
ViktorPrasecký žír…320:243.8.2009 20:24:41
ViktorPrasecký žír…220:223.8.2009 20:22:42
ViktorPrasecký žír…20:203.8.2009 20:20:59
Oto JurnečkaTo Naďa19:192.8.2009 19:19:39
NaďaHezky jste18:012.8.2009 18:01:04

Počet příspěvků: 6, poslední 3.8.2009 21:16:45 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Oto Jurnečka

Oto Jurnečka

To co píšu, má vždy vztah ke společnosti a politice. To znamená, že mohu psát prakticky o čemkoli.

Formulování myšlenek je pro mne taková psychohygiena. Názory mám politicky nekorektní, ale neuchyluji se k neslušnosti, atd. Co mě na dnešní mediální a politické scéně vadí asi nejvíce je argumentace "ad hominem" a celková "nevěcnost". Obojímu se snažím vyhýbat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy