Slováci v defenzivě

pátek 14. květen 2010 12:16

Z deníku Metro na mě dnes vyskočil tučný titulek: "Fico zase hrozí Maďarům". Pod titulkem byl stručný článek o reakci Roberta Fica na plány Maďarské vlády přijmout zákon, který by Maďarům žijícím na Slovensku (i jinde) umožnil získat také Maďarské občanství. Slovenský premiér zareagoval varováním, že ti, kdo Maďarské občanství přijmou, můžou přijít o to Slovenské.



Stejné opatření platí i u nás v České republice a v mnoha dalších zemích. Má své opodstatnění i logiku. Státy se snaží, aby se jejich obyvatelé cítili především příslušníky země ve které žijí a byli k ní loajální.

Redaktoři deníku Metro tedy celou situaci pochopili tak, že "Fico hrozí Maďarům". V televizním zpravodajství, byl Ficův výrok zas okomentován tak, že se jedná o předvolební populizmus, neboť "Slováci prý na toto fangličkářství slyší".

Nemohu si pomoci, ale zdá se mi, že někteří novináři nejsou schopni rozlišit příčinu od důsledku. Nebo možná sice vědí, že Maďarský záměr udělovat dvojí občanství, předcházel Ficově reakci, ale už nedokáží dohlédnout význam a závažnost takového kroku.

Představuji si, že tito novináři žijí ve třicátých letech. Konrád Henlein vydává své provolání "Ke všem sudetským Němcům". Sudetendeutsche Partei je financována z Říše, německé občanství je udělováno československým občanům německého původu … Vláda v Praze protestuje a přijímá opatření… A tito v čase přenesení novináři? Nejspíš píší články, že: "Beneš zase hrozí Němcům"… "Česká reprezentace se uchyluje k nacionalizmu a fangličkářství"…

Přehnaná analogie? Opravdu? I ve třicátých letech u nás žili naivkové, kteří nechtěli vidět realitu a opájeli se představou Československa jako mostu mezi východem a západem a jedinečností Československé demokracie. I dnes mají mnozí pocit, že některé věci se prostě nemohou stát… Mohou. Jen selektivně slepí nevidí, že v Maďarsku ožily mnohé postoje a dávné nároky.

Dříve se říkalo, že vše je třeba vidět v souvislostech. Platí to i o institutu dvojího občanství. Co je rizikovým počinem ve vztahu dvou malých, národnostně definovaných zemí, to může být bezpečné u jiných. Kanaďané se nejspíš opravdu nemusí obávat, že by jim jejich občané, vlastnící také české občanství, rozvraceli zemi, či vykonávali v ozbrojených složkách špionáž pro Českou republiku... Slovensko-Maďarské vztahy jsou však úplně jiná káva. Jsou historicky zatížené a problematické. Snaha Maďarů rozdávat občanství etnickým Maďarům žijícím v okolních zemích, je evidentně součástí znovu-nabytého národního uvědomění a vzrůstajících ambicí v rámci středo-evropského prostoru. Početné menšiny s Maďarským občanstvím se v takové konstelaci stávají pátou kolonou. To si předvídavý Slovenský, nebo třeba Rumunský politik, nemůže dovolit ignorovat.

Slováci jen reagují a to ještě dosti bezzubým způsobem. Hrozí odvetou, odejmutím Slovenského občanství, ale stejně každý ví, že tyto hrozby nikdy nevyplní. Nevím čím to je, ale zdá se, že Maďaři mají své "public relations" zvládnuté lépe, neboť většina vyjádření zainteresovaných Evropských institucí vyznívá v jejich prospěch, stejně jako obsah novinových článků. Slovensko si obvykle odnáší jen pokárání za nacionalizmus…

Na tomto blogu jsem se Slovenskem zabýval hned svým prvním publikovaným článkem. Na tehdy napsaném bych neměnil ani čárku. Stále jsem přesvědčený, že Slovenské vlády udělaly největší chybu tím, že podlehly stupidní a naivní metodice "integrace menšin" ala EU. To znamená dvojjazyčné názvy obcí, školní výuka v jazyce národnostní menšiny, jednání na úřadech v jazyce národnostní menšiny, atd. Tedy opatření, která ve svých důsledcích vedou ke všemu, jen ne k integraci a k posilování loajality vůči zemi ve které menšiny žijí. Strategie "Stupňování požadavků" je i dnes dobře známá a stále velmi účinná. Jedinou obranou proti ní, je neuspokojovat žadatele v marné naději na jeho nasycení…

Ovšem vinit z uvedeného existenci národních států (což mnozí budou jistě činit), se mi zdá jako nepochopení problému. Je to jako činit rodinu zodpovědnou za existenci sousedských sporů a doufat, že zreorganizováním společnosti do podoby, ve které neexistují rodiny, se zbavíme sousedských konfliktů…

Nadále věřím v Evropu národních států. Evropu, kde je tato národní podstata respektována do té míry, že rozhodnu-li se žít v jiném státě, akceptuji že v něm budu mluvit místním jazykem. V Maďarsku maďarsky, na Slovensku slovensky. Bez výjimky. A bude po problému… Nakonec, slyšeli jste o tom, že by Chicagské úřady měly k dispozici formuláře v češtině kvůli půl milionové menšině Čechů? Nebo že by byly Italské názvy obcí v místech s početnou Italskou komunitou? Vždyť při dnešní migraci by to ani nebylo možné. Některé státy jsou již tak mnohonárodní, že nárokování vícejazyčných pojmenování ulic, výuky ve škole a podobně by bylo prakticky neuskutečnitelné…

Vymáhání svého doma, respekt k cizímu u sousedů. To se mi zdá jako jasná, ale dnes zřejmě neprůchozí cesta. Současný vývoj na jiho-východě se ubírá jiným směrem a ve mně jen upevňuje na první pohled fantaskní názor, že pro Slovensko se jednoho dne, může stát znovu-připojení k České republice, jedinou šancí na přežití.
Oto Jurnečka

Oto Jurnečka

Oto Jurnečka

To co píšu, má vždy vztah ke společnosti a politice. To znamená, že mohu psát prakticky o čemkoli.

Formulování myšlenek je pro mne taková psychohygiena. Názory mám politicky nekorektní, ale neuchyluji se k neslušnosti, atd. Co mě na dnešní mediální a politické scéně vadí asi nejvíce je argumentace "ad hominem" a celková "nevěcnost". Obojímu se snažím vyhýbat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Oblíbené blogy