Polský národ – jaký vlastně je?

pondělí 12. duben 2010 16:17

Velkému sousedu na severu od našich hranic, obvykle nevěnujeme příliš velkou pozornost. Neznáme polskou kulturu, politiku, nejezdí se tam za památkami, ani za přírodními krásami tolik, jako jinam. Je to zvláštní. Dokonce bych řekl, že se na Poláky díváme tak trochu skrz prsty.



Musím se přiznat, že podobné pocity vůči Polákům, jsem vždy měl také. Když jsem se někde ocitnul v jejich blízkosti, nebyli mi příliš sympatičtí. Připadali mi hluční, což však bylo většinou způsobeno více jejich zpěvnou intonací, než tím že by dělali nějaký abnormální bordel. Ovšem takoví Polští rowdies, to je něco, proti čemu se tvrdé Sparťanské jádro zdá být čajovým klubem.

Na dovolené v Afrických destinacích jsem si všiml, že Polští turisté jsou nejméně rovnocennými partnery Arabům, při domlouvání obchodů. To co je našinci dost nepříjemné si Polák vyloženě užívá. I v tom mi připadali tolik odlišní od ostatních středoevropanů. Ostatně Polské nadání pro obchod je známé a řekl bych, že velmi zajímavé. A projevující se i v dalších oblastech. Mezi Čechy pracujícími v Anglii se traduje, že tam kde Češi docela tvrdě pracují, tam jim Poláci šéfují… Nemají pověst velkých pracantů, ale právě ono obchodní nadání je vynáší do vedoucích pozic. A ovšem jejich obrovská soudržnost.

Tato soudržnost je pozoruhodná. Vztahy Poláků žijících mimo svoji zemi, mi připomínají vztahy Sicilské diaspory v USA. Dobré pro nově příchozí členy komunity, ale špatné pro integraci do společnosti. U severních národů, mezi které Poláci jistě patří, je to rys neobvyklý. U Čechů nevídaný. Čech, který se rozhodne žít v Německu se stává rychle Němcem, pokud v USA, tak Američanem. Občas nějaké to krajanské setkávání, ale rozhodně nevytváří žádné národnostní menšiny. Ano v tomto jsou Poláci rozhodně specifičtí…

Polská tragedie z tohoto víkendu přinesla Polsko na televizní obrazovky a na titulní stránky novin. V přímém přenosu máme možnost vidět jak reagují obyčejní Poláci i Polské politické špičky. Mám dojem, že jsem se za těch několik dní dozvěděl o Polsku a Polácích víc, než za roky před tragedií. A uvědomil jsem si další rozměr oné Polské soudržnosti. Rozměr, který na mě udělal obrovský dojem. Politici napříč spektrem, občané jakéhokoli politického názoru, bez ohledu na předchozí vztah k zemřelým politikům, ti všichni semknutí, projevili jednotu a účast na osudu své země a národa. Najednou jakoby vystoupilo do popředí, co je důležité. Jakoby si lidé uvědomili, že jsou součástí jakéhosi společenství, se kterým sdílí nejen podobnou mentalitu, hodnoty a tradice, ale i historickou zkušenost a osud.

Já jsem v televizi viděl národ. A nezáleží na tom, jestli je to jen abstraktum, které nemá oporu v nějaké etnické a genetické stejnosti svých příslušníků. Viděl jsem národ. Lidi spojené neviditelným poutem. Poutem které se snad zdá zbytečné v době blahobytu, ale které dává sílu v težkých dobách.

Chci se o Polácích dozvědět víc. Kdo ví? Možná se dívám daleko do exotických zahrad a ony zatím ty nejzajímavější rostlinky rostou v sousedovic zahrádce.

Mám dojem, že od Poláků je co se učit. Je dost možné, že když nějaké potkám, tak mě budou štvát stejně jako dřív. Ale uvidím také něco co jsem dřív neviděl. Lidi, kteří neztratili sami sebe, kteří si nenechali ukrást svoji identitu. Lidi s hodnotami a tradicemi, které jim už tolikrát pomohly přežít I ty nejtěžší chvíle.
Oto Jurnečka

Oto Jurnečka

Oto Jurnečka

To co píšu, má vždy vztah ke společnosti a politice. To znamená, že mohu psát prakticky o čemkoli.

Formulování myšlenek je pro mne taková psychohygiena. Názory mám politicky nekorektní, ale neuchyluji se k neslušnosti, atd. Co mě na dnešní mediální a politické scéně vadí asi nejvíce je argumentace "ad hominem" a celková "nevěcnost". Obojímu se snažím vyhýbat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Oblíbené blogy