Věk rozumu nebo věk blbosti?

pondělí 5. duben 2010 14:24

Doba, ve které žijeme sama sebe označuje, jako "věk rozumu". Minulost je vnímána jako doba temna, nevědomosti a pověrčivosti. Teprve my jsme prý osvícení a racionální. Jsme? Obecná představa o středověkém člověku, je taková, že to byl pověrčivý hlupák s převládajícím magickým myšlením, žijící život, naplněný bludy a rituály. Rituály, kterými se pokoušel ovládnout síly, které nemohl ovládnout jinak. Rituály pro zdraví, pro dobrou úrodu, pro lásku. Přírodních sil se obával v blesku viděl prst boží a v nemoci jeho trest. Tak nějak jsou nám lidé té doby líčeni.



Občas, když se mluví o nějakém současném problému a na pomoc je brána historie, tak zaznamenávám na tváři řečníka pobavený a blahosklonný úsměv: "Přece nežijeme ve středověku", říká třeba v momentě, kdy se pokouší obhájit nějaký moderní postoj… Televizní moderátoři zase často používají otázku: „Jak je toto možné v jedenadvacátém století? “ a upřímně se podivují, přesvědčeni, že kdysi v temných dobách nevědomosti by to snad možné bylo, ale dnes? Ve věku rozumu? Jednou jsem viděl moderátorku položit tuto otázku v souvislosti s odhaleními jakýchsi nechutných detailů z války na Balkáně. Pozvaný politolog jí tehdy odpověděl sympaticky: "Ale paní redaktorko, v jedenadvacátém století, stejně jako v jakémkoli jiném. Lidé jsou pořád stejní. A po každé válce si vždy myslí, že tahle byla ta poslední. A vždy se mýlili. I my se mýlíme, pokud si to myslíme."

Mnoho lidí má také velice naivní představy o působení evoluce na člověka a o její rychlosti. Už několikrát jsem zaznamenal přesvědčení, že lidé se nějak od starověku, nebo dokonce středověku vyvinuli. Že jsme chytřejší a inteligentnější. Že kdyby byl středověký člověk přenesen do současnosti, neměl by šanci zvládnout výuku na našich školách, protože není tak vybaven jako jsme my. Já obvykle kontruji a začnu člověka s tímto názorem přesvědčovat, že se geneticky, ani morfologicky nijak nelišíme od středověkého člověka, protože evoluce (předpokládejme že existuje) pracuje mnohem pomaleji a na změnu jediného znaku potřebuje o řády více generací, než měla k dispozici za posledních pár set, nebo tisíc let…

Ano, svět se mění. Ale lidé v našem prostoru se nijak dramaticky nezměnili (neberu teď v úvahu imigraci). Minulost nebyla tak temná a nevědomá jak se dnes říká. A to dokonce ani, když za kritérium budeme považovat nové objevy a vynálezy. Dnes jsme okouzleni stále novými technickými vymoženostmi. Dopravní prostředky, materiály, léky, počítače, audio-video… Ale co všechno to, co považujeme za samozřejmé? Uvědomujeme si, že někdo musel domestikovat zvířata? Vymyslet techniky pro stavbu domů, aby lidé přežili zimu? Vyvinout a vyšlechtit nepřeberné množství plodin? Vymyslet postupy, jak z vyšlechtěných plodin udělat například mouku a z ní se dopracovat ke chlebu? A co víno, pivo a destiláty? Včelařství? To mluvím o praktických věcech. Ale dělala se i špičková věda. Architektura, astronomie, matematika, filozofie. Kolik z dnešních vědců by dokázalo z ničeho a bez špičkového vzdělávacího systému vyvinout tyto vědní disciplíny na takové úrovni na jaké se to podařilo starověkým a středověkým lidem? Kolik dnešních vědců by dokázalo bez technických pomůcek jen s použitím neuvěřitelného důvtipu a za pomoci nákresů klacíkem do písku, vypočítat obvod země, pokud by to nikdo neudělal před nimi? Nebo vzdálenost od země k Jupiteru? A napadají mě další. Co jazyky? Museli se najít lidé, kteří shrnuli vše co byli schopni zjistit o tom, jak lidé mluví na daném území a dokázali tomu dát systém a řád. Vytvořili gramatiku a slovníky… Opět téměř z ničeho… Vážně byli lidé hloupější než my? Vážně byla minulost temná? Nežijeme v době úpadku spíše my?

Pusťte si televizi. Na dvou kanálech běží kartářka v přímém přenosu. Občas se dívám, abych se trochu potrápil. Nedávno tam volala nějaká žena a ptala se jestli má jet s přítelem na dovolenou, že se jí nechce. Tak jí paní kartářka poradila ať nejede. Jindy se dovolala jakási zoufalka, že nemá peníze, že je na sociálce a má na krku exekuce. A jestli jako zbohatne. A tak jí tam paní kartářka dlouze vypravovala že to jednou přijde. Paní byla spokojená a těch 65kč za minutu vem čert.

Lidé platí za "energií nabyté obrázky", které je vyléčí. Dokonce i policie je znovu a znovu ochotna se obracet na senzibily vždy když se ztratí nějaké dítě, přesto že kdo má paměť tak musí vědět, že rada senzibilů nikdy nevedla k nalezení kohokoli. Pamatujete na Tadeáška Kopeckého a sebevědomé výroky senzibilů, že Tadeášek je tu v Mexiku, jindy v Argentině? Tuším že se pak jeho tělo našlo pár set metrů od baráku…

Americké mystery seriály a filmy. Upíři, vlkodlaci, mluvící s mrtvými, telepati, média, lidé s nadpřirozenými schopnostmi. Byla by to sranda, ale ono bohužel mnoho myšlenek z těchto filmů a seriálů plynule přechází do běžného diskursu a do představ lidí o světě. Jak často slyším: "Cítila jsem z ní negativní vibrace". Cítila vibrace? Nebo spíš zaznamenala jemné nuance na úrovni nonverbální komunikace? Nepostřehnutelná gesta, pohyby mimických svalů, tón řeči, který připomíná z minulosti nějakou nepříjemnou zkušenost. To vše na úrovni nevědomí… Subjektivně pociťováno jako negativní vibrace. Je to o tolik romantičtější, než strohý psychologický výklad.

Nebo představa o posmrtném životě. Jak málo fantazie se v tomto projevuje. Zdá se že tunel se světlem na konci se dnes nevyhne žádnému člověku se zkušeností klinické smrti. Po vydání Moodyho knihy a jejích klonů, se tato zkušenost šíří exponenciálně.

Ó a "karma". Na tu nesmím zapomenout. Výrok: "V minulém životě jsem určitě byla…" je už standardem. Že jsou Češi ateisté? Zapomeňte! Jsme Hinduisté.

Současný člověk je ochoten věřit tomu, čemu by venkovská bába v sedmnáctém století nikdy neuvěřila. Mám osobní zkušenost. Když šel v televizi kdysi studentský film mladého Svěráka "Ropáci", spolužáci se se mnou tehdy hádali, že tato stvoření na severu Čech skutečně žijí. Film vzali vážně a považovali ho za realitu. Věřte mi to nebo ne.

Aby bylo jasno, jsem duchovně založený člověk, žádný materialista. Ale v mém světě duchovní neznamená nadpřirozené, ale naopak úplně přirozené a plně v souladu s řádem, pravidly a přírodními zákony. Duchovní jako nejméně poznaná část racionálně fungujícího světa… Hrajeme si na nejateističtější národ na světě, ale prodá se u nás nejvíce esoterické literatury na světě. Zajímavá náhoda. Odmítáme Křesťanství - propracovanou, komplexní a složitou nauku, která je prověřena tisíciletími. A vrháme se na to nejvágnější duchovno, které je na úrovni představ křováckých šamanů.

Žijeme ve věku rozumu? Někteří asi ano. Jako tomu bylo vždy. Ale ta většina – ta je dnes k uzoufání iracionální a pověrčivá. Více než byla, díky své duchovní ukotvenosti, většina lidí minulosti.
Oto Jurnečka

Oto Jurnečka

Oto Jurnečka

To co píšu, má vždy vztah ke společnosti a politice. To znamená, že mohu psát prakticky o čemkoli.

Formulování myšlenek je pro mne taková psychohygiena. Názory mám politicky nekorektní, ale neuchyluji se k neslušnosti, atd. Co mě na dnešní mediální a politické scéně vadí asi nejvíce je argumentace "ad hominem" a celková "nevěcnost". Obojímu se snažím vyhýbat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Oblíbené blogy