Muslim v srdci nepřítele.

pátek 6. listopad 2009 16:02

V americké armádě došlo k tragédii, která soudě podle reakcí amerických médií, nikoho zas tak moc nepřekvapila. To je asi na celé té hrůze to jediné pozitivní. Zdá se, že snílci se začínají probouzet, nesměle si protírají oči a nahlížejí, že některé jejich představy byly opravdu velmi naivní.

Většina pisatelů na zdejším blogu má své oblíbené téma. Někdo připomíná různá výročí, jiný popisuje krásy krajiny, mnoho z nás má za své věčné téma Václava Klause. Moje téma je Multikulturalizmus. Nepředstírám objektivitu, jsem zaujatý. Považuji tento koncept za největší současné zlo a nepromarním žádnou příležitost si do něj kopnout, kdykoli mohu. Americký voják arabského původu a muslimského vyznání, který střílí do "vlastních", je pro mne takovou příležitostí.

V poslední době jsem zaznamenal několik zpráv tohoto typu: "Americký vědec čínského původu donáší čínské vládě". "Americký zpravodajec židovského původu, pracuje pro Izraelskou vládu". "Americký voják Somálského původu sloužil u své jednotky dlouhou dobu jako zvěd místních". Nyní tedy Americký voják arabského původu, schvalující džihád, postřílel své "kamarády ve zbrani". Všechny tyto zveřejněné případy, ukazují jedno. Národnost, náboženství a etnická příslušnost je mnohem silnější pouto, než "občanství".

V té souvislosti si kladu otázku, jak by asi vypadala druhá světová válka s dnešní Evropskou populací. Británie ve válce s Německem, které likviduje židy… Byli by mladí Pákistánci žijící v Británii a tvořící dnes většinu mužů v bojeschopném věku, ochotni umírat za královnu? Jestlipak by nebyli více muslimy, kterým by taková Hitlerova politika vyhovovala, než Brity hájícími "demokracii" a "lidská práva".

Prof. Jan Rataj definuje národ jako společenství lidí, sdílejících společný jazyk, kulturu a historickou zkušenost. … Národnost se pak nedá získat, ale lze se do ní pouze narodit… Kým bych tedy byl například já, pokud bych žil 20 let v Číně? Byl bych Číňan? Domnívám se, že ne! A můj syn, který by se tam narodil a měl oba rodiče Čechy? Byl by už Číňan? Také bych řekl, že ne! Snad, po několika generacích, když (a pokud vůbec) člověk přijme místní kulturu… Je to asi dost individuální, rozhodně se ale nestanu Číňanem tím, že mi dají občanství, to opravdu ne. Konkrétně náboženství, jako silný prvek kultury v tom bude hrát dominantní roli. Také etnicita, temperament i síla rodinných vazeb, jako i vazeb na starou vlast.

Nídal Malik Hasan, který včera střílel, je v Americe narozený Arab. Má arabskou rodinu, vyznává Islám, je prostě pravověrným Arabem celým svým zakotvením, všemi vnějšími znaky. Čím je ovšem člověk ve své hlavě, se většinou ukáže, když dojde na lámání chleba. Takovým lámáním může být třeba situace, kdy jsou obě identity v konfliktu. Jsem Američan? Nebo Arab a Muslim? On se ukázal být stále především Arabem a Muslimem. Stejně jako v roce 38 se Sudetští Němci ukázali být Němci a ne "Čechoslováky". Nic proti tomu, někdy si každý musí vybrat…

Představa multikulturalistů, že Muslim, Žid, Křesťan, Woodoo, homosexuál, transsexuál, hispánský mačo i feministka, utvoří pevný a semknutý americký národ, který budou do krve bránit, když na to přijde – je velká utopie. Loajalita k celku v takto myšlenkově fragmentované společnosti je minimální. Brát muslimy do americké armády je totéž, jako v době války o Tichomoří, vzít do armády Japonce. Kolik z nich by cítilo sounáležitost s novou vlastí a kolik by dezertovalo, nebo pracovalo ve prospěch nepřítele? Obávám se, že poměr by nebyl dobrý. Proto to také racionální Američané minulosti neudělali. Nebyli tlačeni politickou korektností.

Společenství, má-li být pevné uvnitř i navenek, potřebuje jistou míru koherence. Jistě, plynule vtékající pramen nových myšlenek a jiných pohledů ten "rybníček" nepochybně občerstvuje a posiluje. Vše ovšem s rozumem. Ke kormidlu pouštět pouze ty, kteří prokáží svoji spolehlivost a to, že rybník považují skutečně za svůj.
Oto Jurnečka

Oto Jurnečka

Oto Jurnečka

To co píšu, má vždy vztah ke společnosti a politice. To znamená, že mohu psát prakticky o čemkoli.

Formulování myšlenek je pro mne taková psychohygiena. Názory mám politicky nekorektní, ale neuchyluji se k neslušnosti, atd. Co mě na dnešní mediální a politické scéně vadí asi nejvíce je argumentace "ad hominem" a celková "nevěcnost". Obojímu se snažím vyhýbat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Oblíbené blogy