Homosexuálové – co mohou žádat a co už ne

neděle 6. září 2009 17:00

Tak proběhl zase jeden duhový průvod. Tentokrát v Budapešti, jak jsem se dozvěděl ve zprávách, které nás informují o tom nejdůležitějším, co se ve světě událo. Pochod prý opět proběhl jako protest proti diskriminaci. Jaké diskriminaci?

Když jsem se na reportáž díval a poslouchal ono zdůvodnění přemýšlel jsem. Zažil jsem někdy situaci, aby někdo nadával, posmíval se, nebo jakkoli ponižoval někoho pro jeho sexuální orientaci? Byl jsem někdy svědkem, nebo slyšel třeba jen z vyprávění o někom, kdo byl vyhozen z práce pro sexuální orientaci? Ne! Opravdu ne! Nikdy jsem to nezažil, neviděl, neslyšel jsem o tom. Proč by také někdo někoho vyhazoval z práce kvůli sexuální orientaci? Proč by to vůbec nějakého hypotetického nadřízeného zajímalo? Jak by se vůbec o sexuální orientaci svých podřízených, nebo zaměstnanců dozvěděl? Vídám spíše opak. Počty homosexuálů mezi umělci, moderátory a vůbec high-society, je disproporčně vysoký. To nenasvědčuje žádné diskriminaci.

Reportáž v TV ale pokračovala. Jeden z organizátorů pronesl větu, která mnohé vysvětlila. Řekl: "Ve společnosti stále vůči nám panuje mnoho fobií". Pochopil jsem. Dnes už se nepořádají průvody, proti diskriminaci, nebo kriminalizaci homosexuálů. To je již dávno vybojováno. Dnes se pochoduje za změnu myšlení lidí. Oni již nežádají trestání těch, kdo se vůči nim proviní skutky. Žádají tresty těm, kdo se proviní myšlením a pocity.
Věří, že mají právo být všemi milováni a akceptováni
.
To považuji za velikou drzost.

Já věřím, že nejsvatější ze všech práv, je právo člověka myslet si a cítit cokoli, dle libosti. Tvrdím, že pokud ve mne vyvolá někdo nepříjemný pocit, bude mi nesympatický, nebo dokonce odporný, je to mé svaté právo a nehodlám se z toho nikomu zodpovídat. Akceptuji integritu druhých lidí a protože jsem slušný, tak nikoho nebudu urážet, atd. Ale co si o kom myslím a jaké mám vůči němu pocity – moje věc! Pokud uvidím dva pány držící se za ruce, nebo se líbající, budou mi pravděpodobně odporní. A jejich práva? Jejich právo je, abych jim svoji nelibost nedal najevo, neurážel je, popřípadě, pokud to budou např. moji zaměstnanci, abych je nediskriminoval. Naopak nemají žádné právo zkoumat, vyčítat mi, nebo se dokonce pokoušet změnit, co si o nich myslím a co vůči nim cítím. To je zase sféra mých práv.

Nedávno mi jedna známá povídala, že: "ještě dnes jsou lidé, kteří se budou cítit nepříjemně na veřejném záchodu, pokud budou vědět, že vedle nich močí homosexuál. Tohle myšlení je prý potřeba vymýtit". A o toto dnes jde. O žádnou diskriminaci. Tu už si nikdo nedovolí. Dnes nás chtějí přetavit. Přetavit v nového člověka. Člověka, který si myslí to co má a cítí to co má. Ani komunisté neměli takovou ambici. Ti žádali jen loajalitu ve skutcích. Dnes žádají i naše myšlení. Samozřejmě nemohou být úspěšní. Jen vytvoří pokrytce, kteří své skutečné pocity budou skrývat, nebo předstírat jiné, podle momentální společenské objednávky.

Homosexuálové mají právo nebýt diskriminováni pro svoji orientaci. Nemají však žádné právo být "bezpodmínečně milováni a přijímáni všemi". Na to, snad vyjma dítěte od své matky, nemá právo nikdo. Vynucovat si něco takového pochody, průvody a politickým nátlakem je absurdní, směšné a drzé. Navíc kontraproduktivní. Znám mnoho lidí kterým byla sexuální orientace druhých, vždy naprosto lhostejná. Nezajímala je a nikdy by na jejím základě neposuzovali člověka. Nyní se však jejich postoj mění a to ne způsobem kterým by si homosexuální menšina přála. Duhoví hoši prostě tlačí na pilu příliš a hodně křičí. To nikdy nepůsobí sympaticky. Vyvolává to potřebu zabejčit se v opačném směru a klást odpor.

Klukům a holkám by zkrátka neuškodila trocha skromnosti v cílech. Chovat se k nim budu slušně. Samo-sebou. Ale co cítím a co si myslím – do toho je jim šumák. I kdyby jejich duhový průvod vedl z Londýna až do Berlína.
Oto Jurnečka

Oto Jurnečka

Oto Jurnečka

To co píšu, má vždy vztah ke společnosti a politice. To znamená, že mohu psát prakticky o čemkoli.

Formulování myšlenek je pro mne taková psychohygiena. Názory mám politicky nekorektní, ale neuchyluji se k neslušnosti, atd. Co mě na dnešní mediální a politické scéně vadí asi nejvíce je argumentace "ad hominem" a celková "nevěcnost". Obojímu se snažím vyhýbat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Oblíbené blogy